Vaše příběhy

« Zpět na seznam příběhů

Karel, 26 let, bývalý hokejista, Králův Dvůr

„Aktivní sport je celý můj život, nesmí mi ale ubližovat.“

  

Sport a pohyb celkově je pro mě odmalička vším. Již v 10 letech jsem propadnul vášni zvané lední hokej a jako obránce jsem s týmem berounských Medvědů dlouhá léta bojoval v zápasech dorosteneckých a juniorských soutěží. Neustálé tréninky, posilovny, vysilující zápasy a občas nějaká ta pohmožděnina nebo jiný svalový úraz. Byl jsem zvyklý ze sebe vydávat vše, cíleně chodit až na hranici svých sil, totálně se vyčerpávat. Na začátku zápasu měl člověk hned dost, ale v průběhu druhé a třetí třetiny jsem se dostával do takového stavu, že bych pak mohl pořád na plno. Vyčerpání přešlo a to byl potom super pocit. Dlouhodobě to s sebou ale vedle sportovních úspěchů neslo také zdravotní komplikace.

Když jsem hrál, tak jsem si bolesti kyčelních kloubů, kotníků, zad nebo svalů tak neuvědomoval. Tlumilo to vzrušení ze hry, adrenalin, byla to součást toho sportu. Když občas něco bolelo, vždy jsem to přikládal přílišnému namožení nebo úrazu. Po čase se všechno zahojilo. Časté vyčerpání organizmu se ale negativně projevovalo na imunitě, na obranných schopnostech těla vůči nemocem. Marodil jsem, tělo bylo občas hodně zhuntované, začala se objevovat i alergie. V tyto chvíle jsem vždy obdivoval velké hráče a přemýšlel, jak to v tak velkém zápřahu mohou vydržet na nejvyšší úrovni třeba do 35 a víc let.

„Nemocný jsem byl vždycky z toho, že jsem rozhicovaný vypil něco dost studeného. Tak jsem si vždycky během zápasu hřál pití na topení jako jediný a kluci měli ze mě vždycky srandu, jak to můžu tak teplé pít. Ale účel světil prostředky.“

Po čase bylo potřeba vypnout a změnit režim

Pak dostala přednost vysoká škola a následně práce a to byla velká změna co se týče pohybu a životosprávy. S aktivním hokejem jsem přestal, návyk a potřeba být stále v pohybu a fyzickém zápřahu tam však zůstaly. I kvůli tomu, že člověk jedl pořád stejně, ale už to neměl kde vyjezdit čtyřikrát týdně na ledě:-) Takže se to začalo projevovat na hmotnosti. Začal jsem proto víc řešit flórbal, kolo, brusle, běh nebo třeba taekwondo. Těmito činnostmi se teď dál udržují v kondici, byť nyní již v mnohem méně vysilujícím režimu.

Bolesti kyčlí, kotníků, zad a dalších hodně namáhaných částí těla, kterým aktivní hokej ubližoval, se teď ale pravidelně vracejí. Už v sobě nemám tolik adrenalinu a nadšení, abych je necítil. Bruslení mělo negativní vliv nejen na kyčle, ale i na kotníky. Doktor mi to přesvědčivě demonstroval na mých rentgenových snímcích. Musím si proto pomáhat regenerací a pravidelně i vhodnými doplňky, které pomáhají kloubům a chrupavkám dodávat potřebné látky pro jejich obnovu a normální funkci. Co se týče nahlodané imunity, tak tam je zase potřeba dlouhodobé a svědomité práce na jejím posilování – např. otužováním a cíleným doplňováním látek, které jí stimulují.